Kdo píše recepty, poukazy, pracovní neschopnosti, sanitky?
Příslušný ošetřující lékař, který se stará o příslušnou diagnózu nebo daný zdravotní stav. V ordinaci praktického lékaře je to praktik, v ordinaci lékaře specialisty je to specialista, v ordinaci nemocniční je to nemocniční lékař, v ordinaci stomatologické je to stomatolog, v lázních je to lázeňský lékař, atd. Uvádí to například Zákon č. 134/1998 Sb. (Seznam zdravotních výkonů, Vyhláška Ministerstva zdravotnictví).
Obsah a rozsah výkonu při vyšetření lékařem: Doplnění anamnézy od posledního vyšetření. Fyzikální vyšetření se zaměřením na postižený orgán. Návrh na kontrolní laboratorní a pomocná vyšetření a jejich zhodnocení. Zhodnocení výsledků léčebného postupu a jeho úprava dle stavu. Závěr diagnostický /ev. posudkový/. Informace nemocného o dalším plánovaném postupu. Zápis do dokumentace na pracovišti.
Administrativní činnost související s výkonem lékaře specialisty: Vystavení zprávy pro praktického lékaře, potřebných receptů, poukazů, žádanek, vystavení pracovní neschopnosti či ošetřování člena rodiny, vypsání povinných hlášení, určení ev. data další návštěvy, rozhodnutí o případné nezbytné zdravotnické dopravě pacienta a vystavení poukazu na ni.
Příklad: Pacient má ortopedickou diagnózu, je po ortopedické operaci, zve si ho ortoped, na ortopedickou kontrolu, do ortopedické ordinace. Poukaz na sanitku nebo pracovní neschopnost (pokud je indikována) tedy napíše... ortoped.
► Odkaz na stránku VZP ohledně poukazů na sanitku: https://www.vzp.cz/poskytovatele/informace-pro-praxi/poradna/preprava-pacienta-vozidlem-zdravotnicke-dopravni-sluzby
Chybně vypsaný poukaz (jiným lékařem než ošetřujícím daný stav) a nebo vystavený na něco, na co pacient neměl nárok, byť to lékař (jakýkoliv) provede v dobré vůli, je poté při revizi dán pojišťovnami tomuto lékaři k plné úhradě. To opravdu není "jenom razítko", jak pacienti obvykle argumentují. Pokud si pacienti myslí, že mají nárok mít hrazeno z pojištění, mají se zeptat a řešit to s ošetřujícím lékařem nebo klinikou (zdravotní péči poskytují) a nebo se obrátit na svoji zdravotní pojišťovnu (zdravotní péči hradí a kontrolují správnost). Ne se obracet na praktického lékaře a dožadovat se a vynucovat po něm, pokud ten s tím nemá nic společného.
Vystavení a vedení pracovní neschopnosti (PN)
Dle oficiálních guidelines odborných lékařských společností, dle aktuálního platného zákona (č.187/2006, Zákon o nemocenském pojištění), dle dalších zákonných předpisů (např. vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., č. 563/2020 Sb.), dle jednoznačného vyjádření všech právníků věnujících se zdravotnickému právu, v neposlední řadě i zcela logicky, je stran pracovní neschopnosti (PN) dáno:
► Pokud je PN indikována a lékař dotyčného pacienta s danou diagnózou léčí, je tedy ošetřujícím lékařem pro daný stav nebo diagnózu, potom má tento lékař / zdravotnické zařízení povinnost u pacienta PN vystavit, vést a ukončit (PN je součást léčby u příslušného lékaře / zdravotnického zařízení).
► Odborně ani právně proto nelze postupovat tak, že pacient je někde léčen, ale pro PN (nebo pro „lístek na peníze“) odeslán k jinému lékaři (k praktickému lékaři).
► PN nevystavuje a nevede pouze lékař záchranky, LSPP a paraklinických oborů (zobrazovací metody, laboratoř, apod.), všichni ostatní ano.
► Praktický lékař je oprávněn posuzování pracovní neschopnosti vykonávat pouze v rozsahu své odbornosti nepřesahující jeho odborné kompetence a znalosti. Pokud tak neučiní a bude vést takovou PN, může být sankcionován pokutou až 50.000 Kč. (Tedy stejnou částkou, jakou může být sankcionován specialista, který naopak PN vystavit a vést odmítne, přestože je ošetřujícím lékařem příslušného stavu nebo diagnózy).
► Pokud léčení u specialisty skončilo a stav je stabilizován nebo již další kontroly specialistou nejsou potřeba, ale ještě je vhodné doléčení pacienta včetně trvání PN, potom může specialista předat pacienta včetně PN k registrujícímu praktickému lékaři. To ale musí být vždy jasně uvedeno v příslušné zprávě od specialisty.
...
Konkrétní příklady z každodenní praxe
Neustále, někdy i vícekrát za den (od různých i od stejných), čelíme různým takovým žádostem a nátlaku pacientů. Konkrétní dokola opakující se zkušenosti:
- Pacient řešený s úrazem na traumatologii (chirurgii, ortopedii) nebo třeba po komplikovanější extrakci zubů u stomatologa, je přes celé město (nebo z druhého konce republiky... to je to samé) odeslán pro neschopenku k praktikovi, místo aby mu byla vystavena na místě (otázka pár kliknutí v ordinačním programu). To je špatně nejen odborně a nejen legislativně, ale dost nešetrné a neohleduplné i vůči pacientovi samotnému.
- Pacient někde řešený a má tam naplánovány kontroly, žádá převzetí neschopenky, povolit vycházky, ukončit neschopenku, atd. - samozřejmě od praktika, který ale naprosto nemá odbornost toto posoudit, zvláště ještě pokud o neschopence a doporučení k tomuto není (typicky) ve zprávě ani slovo. Pokud praktik tomuto vyhoví, přebírá nesmyslně zodpovědnost za něco, co vůbec neměl a nesměl řešit. U případného soudu se pak takový "poslušný" praktik nebude mít vůbec jak obhájit. (Pokud odmítne, obhájí si to naopak vždy).
- Pacient čerstvě po operaci, žádá neschopenku po praktikovi. Ne, praktik opravdu není chirurg a neprovádí pooperační kontrolu...
- Co řekne specialista nebo sestra specialisty - "to vám vystaví u praktika" - neznamená vždy automaticky, že je pravda. Praktický lékař NENÍ pomocná administrativní síla specialisty nebo jeho sestry.
- "Pan doktor vzkazuje, že nikdy žádnou neschopenku nikomu nevystavoval, tak to nebude dělat ani teď"... (Hmm, pan doktor přiznává, že soustavně porušuje zákony a z vysoka kašle jak na pacienty, tak na kolegy). "Za tyhle věci je placený praktik, ne já"... (PN je součást léčby a součást výkonu, který specialista vykazuje pojišťovnám, takže za to úhradu má. Praktik za vystavení PN dostane 6 Kč). "Nemám oprávnění vystavit neschopenku / můj program to neumí / nemám na to formuláře"... (To jsou výmluvy a lži. Každý lékař má oprávnění k vystavení a vedení PN a každý program to umí v elektronické formě). Zcela absurdní je to, když si pacient nestěžuje na takového lékaře, ale na praktika. Praktik vždy tento spor vyhraje, ale je to zdržující od práce, demotivující a nesmyslné, že se vůbec toto děje.
- O neschopence rozhoduje a vede ji příslušný ošetřující lékař, ne sám pacient dle své libovůle. Pokud specialista rozhodl, že stav, který on u pacienta řeší, nepatří do stavu pracovní neschopnosti, potom nemá od pacienta smysl dožadovat se u praktika, ať tu neschopenku tedy vystaví on.
...
Specialista žádá vyšetření, ale nemá smlouvu s pojišťovnou a posílá pacienta k praktikovi, aby ten místo něj vystavil žádanku "na pojišťovnu" a pacient to nemusel platit
Vyjádření VZP k tomuto:
Pojištěnci si pro všechny druhy zdravotní péče mohou vybrat nesmluvního poskytovatele zdravotních služeb. Tím se však vzdávají práva na úhradu péče z veřejného zdravotního pojištění a hradí si sami ze svých prostředků veškerou zdravotní péči poskytnutou a předepsanou tímto nesmluvním poskytovatelem zdravotních služeb, včetně léků a doprovodných vyšetření.
...
Lázně (hrazené ze zdravotního pojištění)
Viz první odstavec této stránky "Kdo píše...", týká se to samozřejmě i lázní.
► Návrh na lázně se podává zdravotní pojišťovně, kde pak rozhoduje jejich lékař, zda má pacient nárok, v jakém rozsahu, kam do jakých lázní, atd.
► Návrh (doporučení) na lázeňskou léčbu vystavuje vždy lékař, který ji indikuje. Tedy pokud jakýkoliv specialista doporučí lázně, musí k tomu sepsat i odbornou zprávu a vystavit návrh do lázní.
► Tento vystavený návrh pak příslušný lékař i sám podává (posílá) zdravotní pojišťovně. A nebo druhá adekvátní možnost, pacient příslušné zprávy a návrh dostane do ruky a sám odnese na pobočku pojišťovny. Vůbec s tímto nejen že nemusí, ale ani nemá chodit za praktickým lékařem, aby ten to sepisoval a zajišťoval.
► U pacientů (pojištěnců) starších 70 let bylo dosud povinné vyšetření internistou, který sepsal zprávu, zda je pacient schopen lázeňské léčby a pobytu. Změna: od 1.7.2025 již není povinné, provádí se, pokud ho lékař z důvodu diagnóz nebo stavu pacienta potřebuje a vyžádá si ho (napíše pacientovi žádanku).
► Pokud je potřeba absolvovat další požadovaná vyšetření (většinou např. tu internu), vydává na ně žádanku indikující lékař (tedy ten, který doporučil lázně).
► Někdy se může stát, že příslušný specialista nemá potřebné záznamy z anamnézy, v tom případě může požádat praktického lékaře o výpis, který se pak přiloží ke zprávám. (Nebo třeba doplnit EKG, přiložit laboratorní výsledky, apod.)
► Do lázní lze poslat pacienta (sepsat mu doporučující zprávu a objektivní aktuální stav), který není hospitalizován, jehož zdravotní stav není akutně někde řešený (což je kontraindikace lázní) a je schopen přijít do ordinace.
► Z textu výše (a aktuálních platných zákonů a výkladu právníků věnujících se zdravotnímu právu a sdělení od zdravotních pojišťoven, na jejichž podkladě všechny legislativní texty zde na této stránce vytvářím) vyplývá, že praktický lékař nemá žádnou povinnost sepisovat a zajišťovat lázně. Pokud se na praktické lékaře pacienti obrací, někteří jsou ochotni jim vyhovět (i já to dělám) a s pacienty nebo specialisty se domluvit (a pomoct s tím oběma stranám, tedy jak pacientovi, tak i specialistovi), ale je to pouze dobrá vůle takových praktiků (rozhodně ne povinnost!), děláme to zdarma a zcela pochopitelně to lze dělat pouze za podmínek, které jsou jasně dané.