Kdo píše recepty, poukazy, pracovní neschopnosti, sanitky?

Příslušný ošetřující lékař, který se stará o příslušnou diagnózu nebo daný zdravotní stav. V ordinaci praktického lékaře je to praktik, v ordinaci lékaře specialisty je to specialista, v ordinaci nemocniční je to nemocniční lékař, v ordinaci stomatologické je to stomatolog, v lázních je to lázeňský lékař, atd. Uvádí to například Zákon č. 134/1998 Sb. (Seznam zdravotních výkonů, Vyhláška Ministerstva zdravotnictví).

Obsah a rozsah výkonu při vyšetření lékařem: Doplnění anamnézy od posledního vyšetření. Fyzikální vyšetření se zaměřením na postižený orgán. Návrh na kontrolní laboratorní a pomocná vyšetření a jejich zhodnocení. Zhodnocení výsledků léčebného postupu a jeho úprava dle stavu. Závěr diagnostický /ev. posudkový/. Informace nemocného o dalším plánovaném postupu. Zápis do dokumentace na pracovišti.

Administrativní činnost související s výkonem lékaře specialisty: Vystavení zprávy pro praktického lékaře, potřebných receptů, poukazů, žádanek, vystavení pracovní neschopnosti či ošetřování člena rodiny, vypsání povinných hlášení, určení ev. data další návštěvy, rozhodnutí o případné nezbytné zdravotnické dopravě pacienta a vystavení poukazu na ni.


Vystavení a vedení pracovní neschopnosti (PN)

Dle oficiálních guidelines odborných lékařských společností, dle aktuálního platného zákona (č.187/2006, Zákon o nemocenském pojištění), dle dalších zákonných předpisů (např. vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 134/1998 Sb., č. 563/2020 Sb.), dle jednoznačného vyjádření všech právníků věnujících se zdravotnickému právu, v neposlední řadě i zcela logicky, je stran pracovní neschopnosti (PN) dáno:

 Pokud je PN indikována a lékař dotyčného pacienta s danou diagnózou léčí, je tedy ošetřujícím lékařem pro daný stav nebo diagnózu, potom má tento lékař / zdravotnické zařízení povinnost u pacienta PN vystavit, vést a ukončit (PN je součást léčby).

 ► Odborně ani právně proto nelze postupovat tak, že pacient je někde léčen, ale pro PN (nebo pro „lístek na peníze“) odeslán k jinému lékaři (k praktickému lékaři).

 ► PN nevystavuje a nevede pouze lékař záchranky, LSPP a paraklinických oborů (zobrazovací metody, laboratoř, apod.), všichni ostatní ano.

 ► Praktický lékař je oprávněn posuzování pracovní neschopnosti vykonávat pouze v rozsahu své odbornosti nepřesahující jeho odborné kompetence a znalosti. Pokud tak neučiní a bude vést takovou PN, může být sankcionován pokutou až 50.000 Kč. (Tedy stejnou částkou, jakou může být sankcionován specialista, který naopak PN vystavit a vést odmítne, přestože je ošetřujícím lékařem příslušného stavu nebo diagnózy).

 ► Pokud léčení u specialisty skončilo a stav je stabilizován nebo již další kontroly specialistou nejsou potřeba, ale ještě je vhodné doléčení pacienta včetně trvání PN, potom může specialista předat pacienta včetně PN k registrujícímu praktickému lékaři. To ale musí být vždy jasně uvedeno v příslušné zprávě od specialisty.

...


Konkrétní příklady z každodenní praxe

Neustále, někdy i vícekrát za den (od různých i od stejných), čelíme různým takovým žádostem a nátlaku pacientů. Konkrétní dokola opakující se zkušenosti:

- Pacient řešený s úrazem na traumatologii (chirurgii, ortopedii) nebo třeba po komplikovanější extrakci zubů u stomatologa, je přes celé město (nebo z druhého konce republiky... to je to samé) odeslán pro neschopenku k praktikovi, místo aby mu byla vystavena na místě (otázka pár kliknutí v ordinačním programu). To je špatně nejen odborně a nejen legislativně, ale dost nešetrné a neohleduplné i vůči pacientovi samotnému.

- Pacient někde řešený a má tam naplánovány kontroly, žádá převzetí neschopenky, povolit vycházky, ukončit neschopenku, atd. - samozřejmě od praktika, který ale naprosto nemá odbornost toto posoudit, zvláště ještě pokud o neschopence a doporučení k tomuto není (typicky) ve zprávě ani slovo. Pokud praktik tomuto vyhoví, přebírá nesmyslně zodpovědnost za něco, co vůbec neměl a nesměl řešit. U případného soudu se pak takový "poslušný" praktik nebude mít vůbec jak obhájit. (Pokud odmítne, obhájí si to naopak vždy).

- Pacient čerstvě po operaci, žádá neschopenku po praktikovi. Ne, praktik opravdu není chirurg a neprovádí pooperační kontrolu...

- Co řekne specialista nebo sestra specialisty - "to vám vystaví u praktika" - neznamená vždy automaticky, že je pravda. Praktický lékař NENÍ pomocná administrativní síla specialisty nebo jeho sestry.

- "Pan doktor vzkazuje, že nikdy žádnou neschopenku nikomu nevystavoval, tak to nebude dělat ani teď"... (Hmm, pan doktor přiznává, že soustavně porušuje zákony a z vysoka kašle jak na pacienty, tak na kolegy). "Za tyhle věci je placený praktik, ne já"... (PN je součást léčby a součást výkonu, který specialista vykazuje pojišťovnám, takže za to úhradu má. Praktik za vystavení PN dostane 6 Kč). "Nemám oprávnění vystavit neschopenku / můj program to neumí / nemám na to formuláře"... (To jsou výmluvy a lži. Každý lékař má oprávnění k vystavení a vedení PN a každý program to umí v elektronické formě). Zcela absurdní je to, když si pacient nestěžuje na takového lékaře, ale na praktika. Praktik vždy tento spor vyhraje, ale je to zdržující od práce, demotivující a nesmyslné, že se vůbec toto děje.

- O neschopence rozhoduje a vede ji příslušný ošetřující lékař, ne sám pacient dle své libovůle. Pokud specialista rozhodl, že stav, který on u pacienta řeší, nepatří do stavu pracovní neschopnosti, potom nemá od pacienta smysl dožadovat se u praktika, ať tu neschopenku tedy vystaví on. 

...


Specialista žádá vyšetření, ale nemá smlouvu s pojišťovnou a posílá pacienta k praktikovi, aby ten místo něj vystavil žádanku "na pojišťovnu" a pacient to nemusel platit

Vyjádření VZP k tomuto:

Pojištěnci si pro všechny druhy zdravotní péče mohou vybrat nesmluvního poskytovatele zdravotních služeb. Tím se však vzdávají práva na úhradu péče z veřejného zdravotního pojištění a hradí si sami ze svých prostředků veškerou zdravotní péči poskytnutou a předepsanou tímto nesmluvním poskytovatelem zdravotních služeb, včetně léků a doprovodných vyšetření.